Z historie medláneckého plachtění - Věra Hudcová

Paní Věra Hudcová začínala s plachtěním v roce 1949 na letišti ve Vyškově, ale díky lákavé pracovní nabídce v Brně, dokončovala výcvik již v Medlánkách. Jak už to bývá, každý začátek je těžký a těžkosti se nevyhnuly ani paní Hudcové. Jeden z prvních pokusů o získání podmínky stříbrného “C” skončil poškozením Šohaje při přistání do terénu. Neobrátila se k plachtění zády a po té co si na letišti odpracovala svou chybu byla následující rok vyslána na soustředění žen do Vrchlabí. Tam si dokončila své stříbrné “C” a navíc porazila tehdejší naši plachtařskou ženskou špičku. Získala tím společně se 4 dalšími ženami také možnost účasti na II. Celostátních plachtařských závodech mužů. Zde mezi 5 ženami skončila 2. a vytvořila svůj první národní rekord na trati 100 km trojúhelníku rychlostí 46,5 km/h.

Od té doby (1957-1989) se pravidelně zúčastňovala mistrovství republiky žen. Z 15 mistrovství, které se v té době konaly, jich dokázala vyhrát 6 a i v těch zbývajících ve většině případech stála “na bedně”.

Ke svému prvnímu čs. rekordu přidala dalších 25, takže čs. rekordní listina v kategorii žen připomínala chvílemi její památník a některé z rekordů odolaly až do současné doby.

16.3. 1961 se paní Hudcové společně s paní Evou Vrbackou podařil husarský kousek. Z letiště Spišská Nová Ves dokázaly přes nedostatečné technické vybavení v dlouhé vlně překonat světový rekord v převýšení (6933 m), absolutní výška 7748 m znamenala národní rekord.

Paní Hudcová se neztratila ani na mezinárodních závodech. Své první významné mezinárodní závody v Lipsku v roce 1965 vyhrála. V dalších letech se zúčastnila 4 ročníků srovnávacích závodů socialistických zemí. Obsadila v konkurenci tehdy asi nejlepších evropských plachtařek dvakrát třetí místo, jednou páté a na domácí půdě ve Vrchlabí v roce 1973 nechala všechny soupeřky za sebou a zvítězila.

Na mezinárodním mistrovství Polska v roce 1976, kde bojovala jako jediná česká závodnice, se sklonila jen před takovými jmény jako byly např. Dankowska a Majewska a skončila čtvrtá.

Po tomto úspěchu přišlo nepochopitelné vyřazení z reprezentace, právě v době, kdy paní Hudcová mohla zúročit nabité zkušenosti a předat je mladším kolegyním. Na plachtění však nezanevřela a až do ukončení své aktivní činnosti v roce 1989 řádně trápila “ty mladý holky” na čs. mistrovství žen.

Díky svým sportovním výkonům se stala v roce 1967 mistryně sportu. V roce 1972 přišel titul zasloužilé mistryně sportu, v letech 1981-82 se stala nejúspěšnějším sportovcem Svazarmu, mnohokrát také obsadila přední místa v anketě o nejúspěšnějšího sportovce jihomoravského kraje. Přes všechny úspěchy i životní trampoty zůstala skromnou a sympatickou paní a přejeme jí, aby jí zdraví a dobrá nálada vydržela ještě po dlouhá léta.

Zbyněk Zdráhal