Historické kluzáky

Všechny zde uvedené kluzáky jsou uvedeny do letuschopného stavu. Dají se využívat k rekreačnímu létání, často je uvidíte na leteckých dnech na letištích po celé České republice.

Zlín Z-24 Krajánek ( OK-8565 ) První konstrukce větroně vyráběného v poválečném Československu, jehož prototyp z celkem třísetkusové výrobní série byl zalétán již v roce 1945 na letišti v Otrokovicích. Jednosedadlový vzpěrový hornoplošník celodřevěné konstrukce s trupem potaženým překližkou a otevřeným pilotním prostorem. Křídlo i kormidla potažena jen zčásti překližkou, zbytek plátnem. Svými letovými vlastnostmi byl ideálním letounem pro pokračovací výcvik termického létání a význačnou měrou se podílel na výcviku nových československých pilotů.
LF-109 Pionýr ( OK-3908 ) Dvousedadlovy vzpěrový hornoplošník smíšené konstrukce (kov, plátno). Byl vyvinut v roce 1950. Umožnil bezpečný vyšší stupeň elementárního výcviku. Celkem bylo vyrobeno 455 kusů. Má obdélníkové křídlo s dopředným šípem dřevěné konstrukce potažené z části překližkou a zbytek plátnem. Plátěný potah má i trup s kostrou z ocelových trubek. Dvě sedadla za sebou, kabina odklopná do boku, podvozek je krátká lyže, kolečko s blatníkem a ostruha. Pionýr byl stabilní a od nezkušených pilotů si nechal mnoho líbit, podle dnešních názorů na výcvik až příliš. Také jeho výkonnost přestávala brzy stačit a do konce 60. let byly Pionýry nahrazeny modernějšími Blaníky. Dodnes se zachovaly dva letuschopné stroje, jeden v Brně a druhý v Broumově.
LG-125 Šohaj ( OK-0924 ) Jednosedadlový celodřevěný kluzák. První Šohaj byl zalétán v roce 1947, následovala série 100 kusů. Na něj navázal poněkud modifikovaný Z-125 vyrobený v počtu 276 kusů. V roce 1952 vznikl v jediném kusu Z-225 "Medák". Měl nové křídlo s laminárním profilem a klouzavost 30. Značná váha a náročná výroba nového křídla vedly k tomu, že se v sérii nevyráběl.
LG-125 Šohaj ( OK – 0771 ) (Tento historický kluzák je v soukromém vlastnictví.)
LG-425 Šohaj ( OK-5977) Jednosedadlový celodřevěný kluzák. Poslední variantou byl Z-425 šohaj 3 z roku 1955. Měl křídla se vztlakovými klapkami a kabinu zapuštěnou do obrysu trupu. Výkony sice nedosahovaly původně očekávaných hodnot ale i přesto bylo vyrobeno 140 kusů. Dodnes létá několik Šohajů verzí Z-125 i Z-425, některé i v zahraničí.
LF-107 Luňák ( OK-0817 ) Luňák vznikl jako speciální akrobatický větroň v roce 1948. O tuto "bezmotorovou stíhačku" už ve fázi vývoje projevily zájem nejen aerokluby, ale vývoj podpořila i armáda, která pak Luňáka využívala pro kondiční létání vojenských pilotů. Sériově se vyráběl v letech 1950-51, celkem bylo vyrobeno 75 kusů. Létání s ním bylo velmi příjemné, i když v méně zkušených pilotech budil respekt. Luňák je jednomístný celodřevěný středoplošník s poloskořepinovým trupem a jednonosníkovým překližkou potaženým křídlem. Plátnem jsou potaženy vztlakové klapky, křidélka a kormidla. Vystouplá kapkovitá, poměrně prostorná kabina z organického skla umožňuje velmi dobrý výhled dokonce i za sebe. Kabina se otevírá odsunutím její zadní časti dozadu a je možné ji otevřít za letu. Přistávací zařízení je odpružená lyže a nízkotlaké kolo (nebržděné) za těžištěm letounu. Křídlo je na odtokové hraně vybaveno dvojdílnými křidélky asi na 3/5 rozpětí, zbývající čast rozpětí zabírá vztlaková klapka. Mezi kousky, které Luňák za svou kariéru předvedl, patří vedle množství vystoupení v sólové akrobacii, vystupování akrobatické čtyřky, vlek za vrtulníkem s visením pod vrtulníkem, akrobacie v aerovleku a mimo program podlétnutí mostu v Kralupech.. Několik Luňáků se v letuschopném stavu dochovalo dodnes. Jeden z dosud létajících exemplářů letá ve velké Britani a jeho majitel s ním stále létá akrobacii i na akrobatických soutěžích.
LG-130 Kmotr (  OK-1242 ) Dousedadlový celodřevěný kluzák. Byl vyroben v roce 1950 v počtu 30 kusů. Kmotr byl značně neobvyklý umístěním sedadel vedle sebe. Používal se spíše pro výkonné plachtění než pro základní výcvik. Na Medlánkách už bohužel nelétá a byl předán Národnímu technickému muzeu v Praze.